Hned jsem se odrovnala

5. ledna 2018 v 20:24 | Daniela
Jak mnohé z vás víte, můj běh nedopadl úplně nejlépe. Ne, že bych si zlomila na náledí nohu nebo tak něco, ale odrovnala jsem se docela slušně sama.


Nějak mi nedošlo, že skloubit pracovní vytížení (a že se toho teď nakupilo), pět dětí, domácnost a ještě radostný běh nemusí být tak úplně parádní, jak to na první pohled vypadalo.

Realita byla jiná a mnohem krutější. Nejprve jsem myslela, že vyplivnu své zakrvácené mandle…byl to jen můj subjektivní pocit. Ale kdo jste nikdy neběhal a pak se rozhodl, že vyrazíte, jistě víte, jaké to je když se vám krev rozproudí i tam, kde byste ji nečekal Překvapený

Milé dámy, myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, ale spletla jsem se.

Další den jsem vyrazila znovu…Cítila jsem se mnohem lépe, byla jsem rychlejší, uběhla jsem delší vzdálenost a měla jsem sama ze sebe radost. Nastavila jsem si novou aplikaci, abych tak zjistila, že jsem uběhla rovné 2! kilometry Smějící se

Což o to, vzdálenost pro mnohé zanedbatelná, ale já, netrénovaná, rok a půl téměř bez pohybu, jsem byla spokojená. Doběhla jsem, vypnula aplikaci, a protože nejstarší dceru bolela noha, šla jsem svému muži, místo ní, pomáhat skládat dřevo, které on (v rámci svého tréninku, tak jsem si to pojmenovala) nařezal.


Cítila jsem, že jsem mírně zpocená a tak jsem raději zůstala i v čepici, abych neprochladla.

Ale večer to na mě padlo. Únava, zimnice, náběh na teplotu…zkrátka klasická nevolnost, vyčerpání a vzezření hrůzostrašné.

Nic méně jsem se rozhodla nepoddávat se svým pocitům, uvařit si horký čaj a překonat to.

Jo,jo….to jsem toho překonala. Usnula jsem dřív, než se čaj dal pít.

Na druhou stranu jsem zjistila, kolik skvělých lidí mám okolo sebe. Kolik žen se spojilo, aby mě v mém snažení podpořilo.
A já jsem si uvědomila, že už mi není -náct, abych své netrénované tělo mohla bez rozmyslu takhle přetěžovat.
Odpočinula jsem si, nakopla se guaranou a bylinnými čaji a po dvou dnech jsem opět připravena pustit se do své vlastní výzvy.

Ono si to tělo stejně řekne své, ať budu dělat cokoliv. Ale to je na tom to krásné. To uvědomění si toho, jak dokonalí jsme právě tady a teď.

Jsem spokojená s tím, jaká jsem. Mám se ráda. A vím, že si to mé tělo, za to všechno co pro mě dělá, zaslouží, abych taky i já něco na oplátku udělala pro něj.


Takže pokud už nemůžete, ať už z jakéhokoliv důvodu, rozmazlete se aspoň příjemně voňavým tělovým mlékem. Věřte, že i takovou péči to vaše báječné tělo potřebuje.


Vždyť, ruku na srdce, co všechno s vámi musí den co den vydržet. Vydrželi byste to sami se sebou?
Tak běžte, a když už nic jiného, pořádně se namažte.


S láskou Daniela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama